Investice 300 miliard Kč, 10 let výstavby, následky trvalé.

Takto pregnantně by se dalo shrnout to, o čem se právě v těchto dnech rozhoduje. To co běžný občan zná pod přezdívkou „vysokorychlostní železnice“ se právě projednává na úrovni kraje. Je to nejzásadnější chvíle celého procesu plánování.

Je to totiž poprvé (a naposledy) kdy „panstvo“, představované ministerstvy, Správou železnic a jinými ouřady musí jít s pravdou ven a vypořádat se s námitkami a připomínkami veřejnosti.

Pravda, veřejnost může podat pouze připomínky, které kraj blahosklonně vezme na vědomí, ale obce mají tu pravomoc, že mohou psát námitky, na které bude muset kraj jako pořizovatel písemně odpovědět.

Věnoval jsem studiu dokumentace celé Vánoce a pár dnů poté a za naše obce jsem definoval myslím velmi dobře specifikované námitky. Ale nepředbíhejme.

Na místě

Veřejné projednání změn zásad územního rozvoje Ústeckého kraje probíhalo v budově krajského úřadu dle programu:

  1. Prezentace dokumentace
  2. Diskuze

Prezentace nebyla pro mě, jako člověka, který se týdny hrabe v dokumentech až tak zajímavá. Jíný kafe ovšem byla diskuze.

Kromě projektantů a úředníků odboru územního rozvoje kraje, jako pořizovatelů dokumentace, tam také seděli zástupci Správy železnic, dámy z Ministerstva dopravy a zástupce Ministerstva životního prostředí. V auditoriu pak zástupci jednotlivých obcí včetně zástupců města Ústí nad Labem. K tomu něco málo interesující se veřejnosti.

Nádraží nad Labem

Po vcelku nudné a dlouhé prezentaci přišla po poledni na řadu diskuze. To, že se zástupci jednotlivých obcí pustí do cepování návrhu, se dalo víceméně očekávat. Obzvláště parta obcí mezi Roudnicí a Litoměřicemi, kam patříme byla dost aktivní.

Nicméně velmi zajímavé byly i připomínky zástupců Ústí, kteří se po letech probrali a pochopili, že budou žít v Nádraží nad Labem, tedy, že dle všech nabízených variant se centrum Ústí změní na jedno velké nádraží.

My modří jsme to tušili již před pár lety, ale celkem jsme ústečáky nechávali v jejich bludu, páč by nás vidláky stejně neposlouchali. Nicméně nyní jsem velmi rád, že prozření dorazilo i do krajského města.

Je to úkol

Z diskuze postavené na schématu: námitka auditoria – odpověď projektanta/pořizovatele/dotčeného ministerstva začal po pár desítkách minut vyčnívat jeden nepochopitelný prvek – NIKDO NENÍ S DANÝM ŘEŠENÍM SPOKOJENÝ.

To že nebudou spokojené obce na Litoměřicku se dalo víceméně očekávat. Že si přisadí Ústí? I s tím se dalo počítat. Ale pomalu vystupovalo na povrch z úhybných odpovědí projektantů, že z jejich strany (ač naplnili obsah dokumentace na maximum) nejsou příliš spokojeni se směrem a umístěním koridorů. Ale nemohou s tím nic nadělat, protože ty byly již zadáním jejich práce.

Stejně ne příliš nadšená jednolitou opozicí byla i paní vedoucí odboru územního rozvoje kraje, obzvláště poté, co jí bylo několikrát jasně řečeno, že právě ona je tou personou, která má rozsoudit, zda-li jsou návrhy koridorů smysluplné nebo ne.

Evidentně je jí role soudce silně nekomformní a její několikrát opakovaná mantra: „Dostali jsme to jako úkol!“, mluvila jasnou řečí.

Jeden by to možná chtěl

Akce začínala dostávat komický rozměr.

Zástupce Správy železnic se tvářil, že jeho se věc rozhodně netýká.

Dámy z ministerstva dopravy si úderem půl třetí navlékly svrchníky a mířily k východu.

To vyvolalo nešťastný výraz ve tváři paní vedoucí odboru rozvoje. Nezbední zástupci obcí se stále vykecávali. Takovejch minut po pracovní době.

Neodolal jsem tenzi, která mě držela již drahnou dobu a zeptal se, zda je v auditoriu alespoň jeden člověk, kterému by navrhované řešení vyhovovalo.

JEDEN.

Jeden z dobré šedesátky lidí.

Pán zastupující Ministerstva životního prostředí…

Nikdo za to nemůže

Během diskuze vyšla na povrch informace, že v podstatě není třeba čekat na územní plány obcí a po schválení se v podstatě může začít rovnou projektovat a tedy nedlouho na to i stavět.

Stavět na základě konceptu, který je jako nedovařená bramboračka.

Na základě konceptu, který nikomu nevyhovuje se bude investovat 1/6 ročního rozpočtu republiky.

Prožijeme deset let ve stavebního bordelu, aby nakonec vzniklo něco, co nikomu nevyhovuje.

A nikdo to nemůže zastavit.

To je mazec…

A nikdo za to nemůže.

Nemůže za to projektant, protože to dostal v zadání.

Nemůže za to pořizovatel (paní vedoucí), protože ona hodnotí jen předložené varianty.

Nemůže za to Správa železnic, jako zadavatel, protože ta dostala podklady od Ministerstva dopravy.

Nemůže za to Ministerstvo dopravy, protože to plní politiku územního rozvoje.

Necháme to rozhodnout krajské zastupitele…

Tohle všechno v diskuzi zaznělo.

Podle mě za to mohou všichni výše uvedení – projektant má právo a povinnost vidět souvislosti a říci proč je co špatně.

Pořizovatel má právo a povinnost nedoporučit nevhodné řešení a tak by se dalo pokračovat dál.

A co u nás?

A co Travčice a Nučničky v této frašce? Musíme si počkat jestli vylosují variantu jdoucí naším směrem. Protože námitky, které jsme sepsali budou podkladem žaloby, kterou budeme muset podat na kraj, Správu železnic, Ministerstva. To se uvidí. Nicméně jen takovou cestou dostáhneme nějakého výsledku. Když už ne odstranění koridoru z našich katastrů, tak alespoň nějaké kompenzace.

Vždyť jen cena tunelu pod Mrchovým kopcem, které dokumentace definuje, by se pohyboval v řádech 6-8 mld. Kč….